Soroptimist International Club Brno I. (SI Club Brno I.) byl založen 21. září 1991.

Klub vznikl díky osobním kontaktům a velké podpoře členek rakouského SI klubu Wels (www.Wels.SI-Club.at).

První prezidentkou klubu, která převzala od zástupkyně Evropské federace Gisely Freudenberg pověřovací listiny, se stala Maria Holíková.

Prezidentky klubu:

  • Maria Holíková (1991 – 1993)
  • Alena Kořínková (1993 – 1995)
  • Jarmila Brázdilová (1995 – 1997)
  • Marcela Ondrůjová (1997 – 1999)
  • Petra Ryšavá (1999 – 2001)
  • Ivana Vítová (2001 – 2003)
  • Kateřina Gašová (2003 – 2005)
  • Věra Soukalová (2005 – 2007)
  • Renata Navrátilová (2007 – 2009)
  • Drahomíra Žáková (2009 - 2011)
  • Hana Kořínková (2011 - 2013)
  • Jitka Kelblová (2013 - 2015)
  • Inka Losseff (2015 - 2017)

Exkurze do historie klubu SOROPTIMIST INTERNATIONAL (SI) Brno I, při které Vám krátce představíme naše prezidentky a programy, na které se ve svém dvouletém období zaměřily.

Vše začalo v roce 1991, kdy Maria Holíková, matka zakladatelka a neuvěřitelně aktivní osobnost, ve spolupráci s klubem Wels udělala první krok z dvacetiletého putování brněnského klubu. Náplní jejího dvouletého programu byla podpora dětských vesniček SOS, zejména pomoc našeho klubu při dostavbě vesničky SOS v Brně – Medlánkách.

Alena Kořínková v letech 1993 – 1995 začala za podpory dánského klubu Hjørring spolupráci s organizací EFETA - stacionářem pro handicapované děti i dospělé, z níž vznikla i naše současná spolupráce s chráněnou dílnou V Růžovém sadu. Alena také v rámci motta „Zasaď strom, zasaď naději" zorganizovala v roce 1993 mezinárodní ekologickou konferenci pro členky SI, během které se v Brně - Žabovřeskách zasadilo 30 stromů. A nesmíme zapomenout ani na její kmotrovskou úlohu při založení klubu v Praze.

Pro roky 1995 – 1997 si Jarmila Brázdilová vzala za úkol posunout brněnské Sororky blíže ostatním sestrám a zvolila si motto „Učíme se cizí jazyky". Na jazykové kurzy v Bambergu a Welsu určitě žádná z účastnic ani Sororek z hostitelských klubů nezapomene. Významná byla i pomoc našeho klubu lidem postiženým povodněmi v červenci 1997, při nichž bylo kromě obrovských materiálních škod zmařeno 52 lidských životů.

Marcela Ondrůjová věnovala své dva roky 1997 – 1999 podpoře pěstounských rodin a obětem povodní v České republice. Také zorganizovala cestu na výročí klubu ve Welsu, ze které v paměti nejvíce zůstává návštěva Villy Paulick.

Petruška Ryšavá se v letech 1999 – 2001 zaměřila na děti s kombinovanými vadami a v rámci motta „Mládež do Evropy" se klub pod jejím vedením podílel na jejich propojení s vrstevníky ze 6. – 9. tříd z ostatních evropských mikroregionů. Bohužel i v jejím funkčním období si pozornost vyžádaly záplavy na rozsáhlých územích naší země. K nezapomenutelným společenským akcím se zařadila klobouková party s kluby Praha a Bratislava.

Ivana Vítová pod heslem „Sororka dokáže, že to dokáže" dokázala, že i my můžeme udělat něco proti traffickingu. Z jejího prezidentského období 2001 – 2003 zůstane v kronice nejvýrazněji zapsáno setkání B+B+B – Bamberg (D), Burgdorf (CH), Brno (CZ).

Kateřina Gašová věnovala období 2003 - 2005 harmonii. Její heslo „Otevřené srdce, otevřené dveře, pomocná ruka, skromná duše" provázelo náš klub při aktivitách spojených s prodejními výstavami produktů chráněných dílen např. vánoční a velikonoční prodej ve Vesně.

Věra Soukalová v letech 2005 – 2007 opět otevřela důležité téma traffickingu, tentokrát ve spolupráci s friendshiplinkovým klubem v Bamberku. V rámci klubových akcí se zasloužila o cestu našeho klubu do švédského Norrkøpingu a o úžasné setkání česko-slovenských klubů v Luhačovicích.

Renata Navrátilová své dva roky 2007 – 2009 zaměřila na pomoc těm, kterým se jí často dostává velmi málo – bezdomovce, matky s dětmi v tísni a klienty domovů důchodců. Znovu bylo také potřeba reagovat na neštěstí způsobené záplavami. Renata zorganizovala skvělou týdenní náštěvu sororek z Norrkøpingu u nás v Brně.

Draha Žáková si na léta 2009 – 2011 zvolila motto „Sororka musí být vidět". Není divu, při její aktivitě a nevyčerpatelné energii je ona sama vidět na několika místech najednou. Díky jejímu nadšení pro sport v rámci Sokola se nám podařilo získat zajímavou částku pro naše haitské sestry postižené zemětřesením. Také její organizace našeho 20. výročí založení byla skvělá.

V letech 2011 – 2013 bylo vedení našeho klubu v rukách Hany Kořínkové, která obrátila naše úsilí směrem k Domovu na půl cesty v Pohořelicích. Jedná se o zařízení pro lidi, kteří jsou plnoletí, musejí opustit dětský domov, ale nemají kam jít.

Dva roky 2013 – 2015  směrovala činnost našeho klubu Jitka Kelblová na ekologii.

Inka Losseff, prezidentka v období 2015 - 2017 se vrátila k projektu Domov na půli cesty v Pohořelicích.

 A co budoucnost?

Go to top